Jsou importovaní Nishikigoi opravdu choulostiví? 2. část

19. března 2012

Pokračování seriálu o tom, zda i v našich podmínkách můžeme s ůspěchem chovat originální japonské Nishikigoi z přímých importů...

Otázka laického chápání choulostivosti japonských importů může souviset i s tím, ve kterém ročním období si rybu koupíme. Je jedno jak starou nebo velikou, vždy je však nutné z hlediska toho, že Koi „přendaváme“ do jiného prostředí, vytvořit jim ty nejlepší startovací podmínky. A na to je ideální jaro. Zde bychom ale neměli být netrpěliví, a tak ryby nakupujeme zásadně až v momentě, kdy víme, že voda má teplotu kolem 12, ideálně 15oC. Zároveň by se nemělo jednat o nárazové periody teplého počasí, které přicházejí většinou koncem března, po nichž dost často ještě může padat sníh. Správná doba pro pořízení importovaných Nishikigoi přichází až na konci dubna nebo v polovině května, kdy víme, že teplota vody už nebude dramaticky klesat a nebo významně kolísat.

Další, často mylná, informace vedoucí nakonec opět ke klasickému termínu „choulostivá ryba“, je ta, která říká, že japonští Nishikigoi jsou chováni na teplé vodě, a tudíž se do našich zahradních jezírek nehodí. Ve vodě s vyšší teplotou sice chováni ve své domovině jsou, ale pouze v zimním období. Od jara do podzimu se nachází v běžných venkovních podmínkách, takže i pro naše zahradní nádrže jsou bez problému vhodní a jejich nákup nemá cenu podmiňovat tím, zda jsme pro ně schopni zajistit vyhřívané prostředí. Ideální by bylo, ale není to nutné, protože importovaní Nishikigoi se dají vcelku úspěšně chovat a následně i přezimovat také v našem českém zahradním jezírku. Tato skutečnost se dá doložit velmi jednoduše např. i tím, že v Japonsku jsou v létě skleníky téměř prázdné. 

Důležitou informací, kterou bychom měli při nákupu Nishikigoi z Japonska od našeho dodavatele získat, je ta, ze které části souostroví importovaný Koi pochází. Je to vcelku zásadní sdělení, protože pokud máme ryby např. z oblasti Niigata, odkud je dováží i firma Alcedor, přichází k nám ze zhruba stejných podmínek (samozřejmě kromě zimy), a tudíž budou i méně choulostivější (vnímavější k bakteriózám a jiným nemocem) než Nishikigoi z oblastí jižnějších, které již mají podnebí subtropické. Odtud se pro naše zahradní nádrže Koi moc nehodí, ale v Anglii nebo Holandsku se jim bude dařit velice dobře.

Z důvodu určení stupně vnímavosti vůči chorobám je dobré vědět i to, od kterého chovatele importovaní Koi pocházejí. Nám samotným to možná moc neřekne, ale prostřednictvím dodavatele se dozvíme, jakým způsobem jsou z hlediska používání antibiotik ryby těmito přípravky prokrmovány, a jak se tedy mohou chovat poté, co se dostanou do určitého „tlaku“ z hlediska působení bakteriálních chorob, se kterými se setkají až u nás v České republice. Ideální by bylo nakoupit ryby od chovatele, který prokrmuje antibiotickými preparáty Koi určené k prodeji jenom v situaci, kdy to skutečně potřebují, a ne preventivně. Jedině tak máme jistotu, že nakoupené ryby budou na případnou léčbu našimi dostupnými léky reagovat. Podávají-li se totiž antibiotika moc často, nebo dokonce preventivně, kmeny bakterií se stávají rezistentními, léčba je pak následně složitější, a nám se zdá, že jsou ryby choulostivé.

Určitý dojem, že jsou japonské importované ryby choulostivější než ty vyprodukované u nás, vzniká i z toho důvodu, že poté, co je zakoupíme a umístíme do prostředí naší zahradní nádrže, kde už nějaká rybí obsádka je, často onemocní. Tady je jedno, jestli tzv. mícháme ryby japonské a české nebo Koi od několika japonských chovatelů či jedince z odchoven z Thajska nebo Izraele. Míchání ryb jako takové je vždy věcí problematickou, protože v daném okamžiku se střetávají nejrůznější kmeny bakterióz a ostatních chorob, které mohou na ryby z našeho pohledu choulostivější (vnímavější) agresivně zapůsobit. Na tomto místě reportáže se opět dostáváme k tomu, že starší japonské ryby (Nisai, Sansai) je ideální kupovat na jaře od importéra, u kterého máme záruku, že je přivezl před Vánocemi minulého roku a do prodeje nabízí na jaře roku následujícího. Pokud jsou totiž ryby z Japonska dovezené v jarních měsících hned prodávány, mohou se případné zdravotní problémy projevit až v jezírku koncového zákazníka. Projdou-li ale Koi delší karanténou (minimálně 1 měsíc), což preferujeme v případě nákupů v Japonsku i my, je nárazový časový úsek, který zajistí kontrolu nad zdravotním stavem ryb, popř. pomůže vyřešit vznikající problémy, delší a případné komplikace se nepřenáší do nádrží našich zákazníků.

Pokračování příště...

ing. Luděk Štěch, Alcedor Zliv